|
Meno: Naari Calvache Funkcia: RPG postava Fakulta: RPG Rasa: Divízia Ročník: 0. Vek: 0 Body: 0 Peniaze: 0 |
 Raina Naari Calvache Za každým nešťastným osudem ženy stojí muž. Když jsem poprvé spatřila jeho tvář a tu roztomilou vrásku mezi jeho obočím, věděla jsem, že už nikdy ve svém životě to nebudu jenom já. Už nikdy. Můj život už nikdy nebyl tak důležitým pro mne samotnou. Ne tolik jak důležitý pro mě byl on. První rok. Jen díky němu jsem se dostala do tajného spolku Divize. Neznala jsem ji, nikdy jsem o ní neslyšela. Byl jejím zakladatelem a spolu s ostatními plánoval krádeže schopností. Toužil po moci. A toužil taky po mém těle a duši. Bylo mi jedno co bude následovat, čemu jsem tichým pozorovatelem. Bylo mi ukradené, že se to bilo s přesvědčeními a zásadami, kterými jsem se doposud řídila. Jeho hrubé ruce, jemné dotyky, sladké polibky na mém těle. Husí kůže, která mi z jeho přítomnosti pokaždé vyskakovala. Hnědé, zářivé oči, prohlížející si mne s takovou dávkou rozkoše. Byl to jenom on a já. Dokud nepřišla ona. Pohled na muže, kterému jsem se oddala. Kvůli kterému jsem přišla o vše co jsem měla. Rodinu, která mne zavrhla a vydědila. Prestiž, která se spojovala s mým rodem. Duši, která byla navěky svázána s jeho. Pohled na muže, který se oddává slasti a tanci těl s jinou ženou. S jinými ženami. Nikdy mne nemiloval, tvrdil, nikdy netoužil po ničem jiném, než po mém těle. Nikdy. A přesto jsem zůstala jedinou partnerkou. Životní partnerka, která tiše přihlíží nevěrám muže, kterého miluje víc, než svůj život. Partnerka, která je moc slabá na odchod. Žena, která podlehla muži a raději by umřela, než ho opustit. Žena, která by umřela, pokud by to opravdu udělala. Rozčílení. Hněv. Nenávist. Agrese. Chuť po pomstě. Touha po jeho smrti. Po smrti všech lidí, kteří se ho dotkli. Kteří se na něj jen opovážili spočinout pohledem. Věděla jsem přesně co chci. Chci vést Divizi a chci, aby zmizel. Vraždění mi již dávno nečinilo obtíže, ale jeho vražda..byla zároveň i sebevraždou. Zima. Jaro. Léto. Podzim. Zima. Jaro. Léto. Podzim. Poslední společný podzim. Je mrtvý. Toužila jsem po tom, aby přišel někdo, kdo to dokáže. Přišel. Přišla. Zabila. Hněv zakalil. mou mysl. Tohle jsem přece nemohla chtít. Musí zemřít. Chci svou pomstu a dostanu ji. |
|
OceneniaInventár |
|
